Velikonoce jsou nevýznamnější křesťanské svátky, které ostavují to, že se Ježíš Kristus po třech dnech probral opět k životu, přestože si všichni stoprocentně mysleli, že je už mrtvý. To jsem se ovšem dozvěděla až někdy v dospělosti, kdy jsem si to vyhledala v encyklopedii. Jako dítěti pro mě byly Velikonoce největší záhadou v roce, kdy jsem se musela nechat zbít a ještě za to poskytnout odměnu v podobě malovaného vajíčka.

Ani lidé, kteří nedostali křešťanskou výchovu, se obvykle oslavám Velikonoc nevyhnou. O Velikonocích dekorujeme své kuchyně a vaříme a pečeme a kromě vítaných návštěv rodiny také odrážíme od našich dveřích zástupy neznámých opilců. Z velikonoc z dětství jsem si odnesla právě toto. Pro malá děvčata je to příležitost k tvořivosti, pro velké příležitost k odpočinku a zkrášlení domova, pro staré příležitost vidět své potomky a prapotomky, které dlouho neviděli

Dnes už mám velikonoce mnohem raději. Upeču beránka a udělám malou jarní výzdobu s velikonočními motivy, jako jsou kuřátka, zdobená vajíčka a jarní rozkvetlé větvičky. Těchto prvních jarních krásných dnů využijeme k výletu do přírody, kde nepotkáme nikoho, kdo by nás mohl obtěžovat. Navštívíme rodinu na oběd a sníme jejich cukroví. S dětmi se věnuji kreativní činnosti, jejímž výsledkem je potom nějaká ta kraslice, kterou věnují spolužákovi.

Velikonoce jsou pro neznaboha krásnou příležitostí užít si jednoho dne volna navíc, dobrot a jarního sluníčka bez nepříjemností, pokud se jim dokáže vyhnout.